Hej då 2016

31. prosince 2016 v 17:38 | annaseveru
Je posledního prosince a zase jsem se pěkně dlouho nevyjádřila o tom co se v poslední době dělo, ale udělám z toho ohlédnutí za celým rokem, protože, no, protože chci a mám pocit, že nejsem dostatečně produktivní. Stáhla jsem si totiž Sims 4 a intenzivně se separuji od skutečného života virtuální realitou, zatímco máma mi připomíná, že je mi skoro 25 a měla bych se věnovat svým snům a ambicím. Jsem až do půlky ledna doma, protože moje švédská rodina odjela do Austrálie.

Tomte opilý.

Taky mám mimochodem už třetí týden angínu, ale vzhledem k tomu, že antibiotika nezabírají, rozhodla jsem se je vysadit a jít se místo toho dneska ožrat jako dobytek. Už mi to docela chybí. Za všechno viním švédský zdravotní systém, který mě odmítal přijmout a opět mě nutili k telefonickým hovorům. Samotný hovor by mi nevadil, ale člověk se musí nejdřív proklikat komplikovaným automatem, který mluví pouze švédsky. Na jeho úspěšném konci bych očekávala přepojení na člověka, ovšem úsilí bylo většinou zakončeno vzkazem "ZANECHTE ZPRÁVU" a dlouhým pípnutím, tudíž se mi k lékařskému ošetření dostat znovu nepodařilo.


Poslední dva týdny ve Švédsku byly vesměs docela nezáživné, snažila jsem se léčit, ale moc mi to nešlo. Rodina celou dobu potřebovala pomoct, a i když se mi v nemoci snažili docela vycházet vstříc, pořád jsem se musela věnovat dětem místo toho abych ležela. Taky jsem nebyla úplně čilá a snažila se jim sdělit, že potřebuji klid na lůžku, ale pokládali mi otázky typu "jíš správně?" a "cvičíš?".


Poslední víkend jsem proložela a neviděla se se Švédem, se kterým překvapivě stále chodím. Nakonec jsem se na svojí nemoc vykašlala a minulou středu jsme jeli do Stockholmu. Prní část večera jsem byla značně mrzutá, jelikož žádná z naléváren nebyla Švédovi ku chuti. Nakonec jsme za mého nesouhlasného smrkání došli ze Stockholm Södra až do Gamla Stanu, kde jsem pohrozila, že pokud si někam nesedneme, odcházím domů. Při přechodu ze Slussenu jsem se radovala, jak Stockholm vypadá krásně za tmy a jak hezky svítí, což můj muž intenzivně negoval a nadával, že Stockholm je na hovno. Nenávidění Stockholmu neodmyslitelně patří k image téměř každého švéda, samozřejmě pokud nebyl ve Stockholmu narozen. Ovšem i značná část rodilých to považuje za nutnost - nadávají spolu s ostatními. Občas se ovšem najde lepší téma, například nadávání na Göteborg (smrdí prý rybinou) a nebo vysmívání se Finům, případně Dánům a nadávání na ekonomické migranty ze Švédska do Norska (jak si vůbec můžou dovolit bydlet na hranicích a jezdit vydělávat větší peníze do Norska).

Ve Stockholmu jsou totiž prý všichni namyšlení a nechtějí se s nikým bavit. Jakožto pražák s tímto nemám problém a nepostřehla jsem značný rozdíl. Lidé v obchodech a kavárnách alespoň předstírají zájem a usmívají se, takže se mi zdá, že jsem si od domácího prostředí a ubrblaných idiotů dokonce trochu polepšila.

Stockholm vánoční

Přiměřeně jsme se připili osmiprocentním pivem v centru města a před půlnocí vyrazili na poslední vlak domů, ke mně a do Uppsaly jede ten samý courák. Řidič nás ovšem vyhodil v nějaké díře asi po deseti minutách, zahlásil, že vlak dále nepokračuje kvůli nehodě a máme si vzít taxíka. Ovládla mě panika, jelikož musím v šest hodin vstávat, nástupiště bylo plné chaotického pobíhání a nakonec jsme si vzali taxíka se třemi dalšími zoufalci mířícími do Uppsaly. Už jsem pochopila, že dostat se domů nemám šanci, a tak jsme přibližně po 45 minutách a o deset tisích korun českých lehčí vystoupili u hlavního nádraží v Uppsale. Neměla jsem peníze, takže jsem byla sponzorována, stockholmský dopravní podnik ty peníze prý bude vracet, ale nikdo v to moc nedoufá.

(vypadáme inteligentně!)

A tak jsem se ve dvě hodiny ráno octla asi padesát kilometrů od svého bydliště. Spala jsem více méně hodinu a o půl sedmé se mi povedlo dorazit domů, nemohla jsem dýchat, jelikož mi spousta cigaret trochu pomohla na nervy, ale rozodně ne na angínu, ale byla jsem naprosto totálně mimo a nezvládala jsem nic. Nejmenší dítě jsem přistihla jak dloube do másla a odhazuje kusy na kuchyňské okno za radostného výskotu. Doma byl také dědeček od rodiny, který mi stále pokládal otázky a já jen zírala do prázdna a omlouvala se mu, že bohužel zrovna nerozumím ani slovo, protože mi nefunguje mozek. Dědeček je velmi energický vyschlý stařec. Nejspíš ze mě taky pořád táhlo to osmiprocetní pivo, s postupujícím časem se totiž tvářil stále nevrleji a rozladěněji, ale nakonec se mi podařilo rozvést všechny děti do školky a prchnout.
Umírání na zemi na Arlandě. Nechali mě, naštěstí.

Tolik k mému prosinci ve Švédsku.

Ale chtěla jsem i shrnout celý rok, takže musím trochu zavzpomínat, co se vlastně dělo! Obecně mám z tohohle roku docela radost, protože byl asi nejzajímavější ze všech.

1) Leden - Ještě jsem bydlela v Brně a přemýšlela, jestli mám přerušit studium nebo ne. Dokonce jsem ještě i dělala zkoušky. Většinou jsem, ale byla v Praze a pracovala jako Ghost průvodce, což mi v poslední době docela chybí (ale to hrozná kápě a cylindr, po těch už mé srdce netouží).

2) Únor - Vykašlala jsem se na školu a přestěhovala se zpátky do Prahy k rodičům. ("Dokud si nenajdu vlastní byt", jasně)


3) Březen - Dostala jsem práci na recepci ve stejné firmě, kde jsem průvodcovala a byla to sranda. To mi taky moc chybí, i když jsem si celou dobu stěžovala. Chodila jsem každý den do práce přes Staromák a přes den mluvila se spoustou cizinců. Našla jsem si nové kamarádky a tak!

4) Duben - Byla jsem ve Švédsku, i když už to šlo pěkně do háje a měla jsem narozeniny. Začala jsem být totálně přepracovaná a přepitá.

5) Květen - Práce skoro každý den, dostala jsem kopačky (díky, bože). Začalo být teplo a chodili jsme na náplavku. Špatná randíčka a zlomené srdce, ale svoboda! Začala jsem přemýšlet co dělat se životem, učila jsem se švédsky, ale nic moc mě nenapadalo.


6) Červen - Plánujeme výlet do skandinávie, jinak nemám vůbec tušení co jsem vlastně dělala, takže jsem asi hodně pila. Myslím, že jsem měla ještě stále zlomené srdce. Byli jsme s kamarády jeden den na Krétě a vrátili se s kocovinou a růžoví jako selátka.

7) Červenec - Poslední týdny v Praze.



8) Srpen - Odjela jsem s kamarády do Stockholmu, pak dva boží týdny na Gotlandu, v Oslu a nakonec můj krátkej výlet do Tromsa. Rozhodla jsem se, že budu aupair ve Švédsku a dokonce se mi ozvala rodina, že mě chce (ta u které teď bydlím). Čtyři dny v Praze, rozloučení a stěhování do Stockholmu.

9) Září - První měsíc s dětma, dávaly mi zabrat. Výlet do Norrlandu, který mi dal taky zabrat.

10) Říjen - Spousta špatných randíček a nočních výletů do Stockholmu.

11) Listopad - Všechny víkendy v Uppsale. Dala bych lepší fotku, ale nikam jsme nechodili.

12) Prosinec - Nemoc. Angína. Švéd. Vánoce. Angína. Tak uvidíme, co přinese zbytek dneška!
Jsem kočka! Tak se vidíme příští rok!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nejlepší české vtipy Nejlepší české vtipy | E-mail | Web | 25. ledna 2017 v 20:13 | Reagovat

Nový web a apka pro české nejlepší vtipy! Databáze 20.000 vtipů s denní aktualizací a možností instalace mobilní aplikace. Každý den dva, tři nové vtipy na mobil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama