Švédi, no

8. listopadu 2016 v 22:06 | annaseveru
Už mám zase zpátky počítač (nová nabíječka mě stála 600 seků, takže jsem si dala pěkně na čas a místo toho si koupila ukulele za 400. Nejsem úplně racionálně založená bytost.) Myslím, že mám horečku a bolí mě hlava, takže tento článek berte s rezervou a buďte shovívaví.

Jsem tu přes dva měsíce a mám se tak nějak všelijak. Momentálně nasněžilo, a to tak že hodně. Moje host máti mi sdělila, že je nyní nutno odsněžovat chodník, protože jinak po něm nebude možno chodit. Tato zpráva mě netěší, hlavně kvůli tomu, že mě deset metrů chodníku od pádu nespasí, když se stejně trmácim dva a půl kiláku po kluzkém povrchu s kočárem. Zde jsou ilustrační fotografie nasněžení:






Jsem z práce docela unavená a užívám si hlavně víkendy. Vlastně občas moc nevim jak dlouho to vydržim, ale pak mě z toho vždycky něco dostane, třeba noční Stockholm nebo dobrý jídlo nebo Stockholm v jakýkoli jiný formě. Stockholm je prostě nádhernej a už dokonce i vim kde si můžu dát pivo za pár kaček (to jest něco okolo 120 korun českých ve společnosti vagabondů a hipsterů v okolí Medborgarplatsen).


Každej den vařim nějakou novou věc, protože se nám zázračně přede dveřma objevujou tašky s jídlem. Jedná se o produkt renomované výživové poradkyně, takže k tomu dostáváme knížku receptů, skoro všechny ingredience a zbývá to jenom nějak splácat dohromady, což mi trvá obvykle pořádně dlouho a pěkně mě to sere. Z Česka jsem vařením více méně nedotčená, pokud se nejedná o kuřecí kousky na pánvi a nebo studentské mixy. Toto jsem například vařila včera:


Pořád nevím co to je ale zabralo mi to asi půl dne. Jen pro ilustraci, recepty vypadají takhle, takže už přesně vim jak se švédsky řekne strouhat a krájet a čtvrtit a krájet na plátky a rozdrtit a další užitečné věci.

Výsledný produkt nebyl přivítán s nadšením.

Stále bohužel nechodím na kurz švédštiny, protože jich moc není a má pracovní doba mi to nedovoluje. Host rodiče nevypadají, že by si mohli dovolit přijít dřív z práce, takže nechodim nikam a to mě taky sere. Jela jsem sem kvůli švédštině a zatim jsem si zlepšila slovní zásobu jen v oblasti krájení zeleniny a dětských výrazů pro použití toalety. Můj svěřenec šestiletý chlapeček se taky řádně stará o to, abych nezapoměla švédské nadávky; četně je používá a poměrně často jsou mířeny i k mé osobě. Snažím se mu víc věnovat, abych se vyhla slovním a fyzickým útokům, ale občas to úplně nejde. Je to zlatíčko a bije mě. Dneska jsme společně ale stavěli z lega a bylo to docela fajn, abych si jenom nestěžovala.

Ve svém volném čase dělám několik věcí, valná většina jsou naprosto zbytečné činnosti, které si nemohu odpustit.
  1. Snažím se hrát na své růžové ukulele (toto není eufemizmus pro masturbaci, skutečně jsem si pořídila růžové ukulele)
  2. Snažím se číst knihy, což většinou dělám ve vaně a s nepříliš velkým zápalem
  3. Snažím se běhat, což většinou podniknu přibližně jednou týdně a vydržím to dvacet minut, ale vkládám v to extrémní víru a doufám, že všechny přijaté kalorie z každodenního obžerství se tím vypaří
  4. Snažím se učit švédsky, což většinou také nedopadá valně, jelikož jsem permanentně unavená a chci ležet ve vaně a podřimovat
  5. Piji alkohol

Moje toulky Stockholmem byly zatím provázené seznamovacími aplikacemi a už jsem z toho upřímně unavená, ale těžko si ve své profesi hledám přátele. Snažila jsem se navázat kontakt s dalšími místními au pair, ale buď mi vadily ony nebo já jim (většinou). No, takhle mám dobrý přehled o tom kde pít. Dokonce jsem byla v podniku, kde mi dali ochutnat víno před nalitím, což je jedna z mých nejhorších nočních můr a zareagovala jsem slovy "eh okay i guess".

V posledních dnech začínám mít, ale pocit, že jsem to trochu přehnala s kvantitou. Momentálně chodím ven s emokrálem celého Švédska a nejsem si úplně jistá, jestli mě to baví. Byli jsme na třetím rande v Ikei, což bylo mé největší kulturní obohacení za poslední týden. Koupil mi hrneček. Cítím se provinile. Dává přednost módě před praktičností, takže jsem ho po cestě na zastávku musela držet, aby neuklouz. Bydlí v centru u radnice a má byt po tetě jako ze šedesátek. Hraje asi na stopadesát nástrojů. Kdyby mi bylo patnáct, byla bych z toho hotová. Teď si vedle něj ale připadám spíš jako funící otrhaný tank.


Předtím jsme byli v galerii, což mě obohatilo o trochu více.

Mé srdce touží po tom největším proutníkovi z celého města, jak už to tak bývá, ale naštěstí nemá čas. Proutník z minulého článku je již zapomenut.

O svých dalších schůzkách dokonce radši snad nebudu mluvit. Byly četné a většina skutečně nestojí za řeč. Jedná se hlavně o programátory a ambiciózní hudebníky. Například jsem byla v této středověké hospodě.

Bylo to na hovno.

Z toho důvodu jsem v pátek jela do Uppsaly. Spolužačka z Brna slavila narozeniny na koleji a já si řekla, že se potřebuju socializovat i s jinou skupinou lidí než jsou muži z tinderu. Chtěla jsem si najít přátele. Nakonec jsem valnou většinu večera seděla na zemi chodby s nějakým chlapcem, programátorem a ambiciózním hudebníkem. Přišel na večírek s poměrně tučnou vrstvou mejkaupu a sdílel se mnou svůj alkohol. Potom jsme šli asi hodinu lesem. Nikdy jsem neviděla špinavější byt. Hráli jsme na kytaru a to je všechno, akorát jsem se další den nemohla zvednout, takže jsem za 24 hodin v Uppsale viděla jenom tmu a dno lahve. No a můj plán na socializaci selhal ale moje reputace mě brzo asi začne předhánět. Fotky z Uppsaly tudíž nemám.

Jinak žiji slušný a spořádaný život a teď už se mi chce docela spát, tak to asi ukončím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama