Listopad, Stockholm, Uppsala

30. listopadu 2016 v 23:23 | annaseveru
Už jsem zase nějakou dobu nic nenapsala a řekla jsem si, že je možná na čase, abych až se vrátím měla archivované všechny ty krásné vzpomínky na posrané plínky a uřvané dětičky!

Listopad byl zvláštní měsíc. Na začátku jsem byla skoro rozhodnutá vyměnit rodinu, protože jsem toho už měla plný zuby. Nějak jsme na sebe byli nepříjemní a dokonce jsem měla i pohovor s jinou rodinou, to mě ale tak nějak přesvědčilo, že to tady vlastně neni tak špatný. Jiná rodina bydlela ve hrozně posh části Stockholmu a tvářili se, že vlastně hledaj spíš levnou služku. Z bláta do louže se mi nechtělo, takže pořád bydlím u lovců ve sklepě (sobí hlava je pořád v mrazáku) a mám radost, že mě aspoň docela respektujou. Snažim se pomáhat co nejvíc mi má lenost dovolí a nedat jim žádný důvod k výtkám. Přijde mi, že jsem jim možná dokonce trochu křivdila, takže si víc vážím toho co mám.

Sníh už roztál, ale na začátku měsíce ho bylo fakt hodně. Koukejte. Bylo to velmi poetické, ale teď by zas už nějakou dobu padat nemusel, protože se přes něj nemůžu dostat s kočárem.

Za tři týdny jsou vánoce a už se docela těším až se na chvíli vrátím do Prahy a snad se mi povede vidět všechny, co chci (a pořádně se opít i když to v poslední době dělám taky docela často). Taky jsem už pořádně dlouho neviděla rodiče a doufám, že tedy budu v Praze vážená návštěva.



Musím si tak nějak srovnat v hlavě co všechno se dělo, i když toho vlastně tolik neni. Všechny víkendy jsem trávila v Uppsale s tím pofidérním individuem, co jsem potkala onehdá na večírku (v minulém článku). Máme jeden důležitý společný koníček, a to je alkoholismus, ovšem já nedisponuji prostředky tento koníček uskutečňovat. Chlapec prostředky má, takže jsme se našli! a většinou se díváme na debilní seriály, pijeme komplikované drinky a máme se rádi. Dávám tomu tak další měsíc, než se začneme upřímně nenávidět, s tím, že teda jedu na tři tejdny domů, takže rozchodové slzy očekávejte někdy ke konci ledna. Tento víkend ovšem zůstávám doma, protože beru antibiotika a chlapec trpí na bolesti zad a pokud přestane trpět na bolesti zad, chystá se na opileckou loď do Finska.


Toto je klasický pátek. Že ještě žiji je zázrak.

Někdy bych taky chtěla na opileckou loď do Finska, ale vzhledem k tomu, že jsem trávila veškerý volný čas s muži jsem si nenašla žádné kamarády, se kterými bych tuto cestu mohla podniknout. Snažím se ale konečně rozhodit sítě a proboha už si najít nějaké spřízněné švédky, ale moc mi to nejde.

Minulý víkend jsme konečně s chlapcem opustili byt a šli se trochu podívat po městě, ale jakmile jsme přišli ke katedrále začalo neuvěřitelně foukat a hned na to kroupy přímo do obličeje (udržet cigaretu byl boj a nakonec jsem to vzdala, Švéd byl vytrvalejší - máme podobné hodnoty), takže nemám žádné ucházející fotografie zvenku. Můj původní plán byl jet do Gamla Uppsaly a podívat se na tamější pohřební vrchy, ale potom co jsem s rozmazanou tváří obcházela kostel jsem na to vůbec neměla chuť. Byla jsem ovšem přesvědčena k tomu tam jet a vrchy nakonec viděla. Stály za to!

Zde je má jediná fotografie hradu v Uppsale, bohužel s rušivým elementem. Ještě před útokem krup.

Kostel z povzdálí!


"A kdo je tenhle?" - "Nevim."
(Byl to Gustav Vasa, nejznámější švédský kung. Achjo.)



A nyní se již přesouváme k vrchům, tedy pohřebišti. Byla tam zima a uletěl mi kapesník, takže jsem si i zaběhala! Na vrchy se dá vyšplhat a je z nich docela rozhled. Mám pocit, že co se týče historie je asi snad lepší se podívat na wikipedii, navíc Švéd mi toho moc nesdělil, neví nic, jen mi ukazoval místa kde buď pil nebo hrál na kytaru nebo pil a hrál na kytaru.


Toto jsem prosím já, ztučněla jsem a stále nemám oči, ale neztrácím naději, že se jednoho dne objeví.




Minulý týden jsem taky konečně zase jela do Stockholmu a sešla se na fiku (posezení s kávou a pečivem) s další aupairkou z čech. Nemám z toho moc fotek a taky už mě docela přestává bavit psát tenhle článek. Na obzoru mezi domy vršek radnice, stanice Karlberg.



Jinak jsem si teda řekla, že taky musím začít víc objevovat město, jenomže když se ve tři stmívá, je to pěkně na nic.

V pondělí jsem musela jít k doktorovi (zase), což je ve Švédsku poměrně pitomá věc, protože jich tu zjevně moc není. No a taky se mi zdá, že anglicky nejhůř umí lidi zaměstnaní ve zdravotnictví. U prvního doktora mě poslali do háje a i když druhý vypadal jako geriatrická klinika, už za tři hodiny jsem měla domluvenou schůzku a dostala jsem antibiotika. Tahle sranda mě stála skoro 400 seků ale teď se léčím a jsem spokojená.

Děti dostaly včera vysokou horečku, nejdřív B a dneska i I takže jsem s nima doma, ale aspoň dělám švédštinu. Od ledna už budu konečně chodit na kurz a snad se něco pořádně naučím, protože je to pořád hrozná bída. Pučila jsem si švédsky Harryho Pottera a dá se to, ale hlavně kvůli tomu, že přesně vim co se tam stane. Jinak si musim překládat přibližně třicet slovíček na stránku. Abyste si nemysleli, že mi ta švédština jde a jenom kecám. Ale je to aspoň výzva!


No, zakončím to místní vánoční výzdobou aneb jak někteří slaví ve Väsby. Vypadá to jako u teenagera, ale podezírám jednu růžovovlasou čtyřicátnici, která před tím domem venčí extrémně ohavného psa.


God Jul!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hrobárka Hrobárka | Web | 30. listopadu 2016 v 23:43 | Reagovat

Ty sa teda nenudíš :) A tá výzdoba ma dostala :D

2 Jakub Jakub | Web | 1. prosince 2016 v 10:14 | Reagovat

Bezva, díky za další článek :). Držím pěsti se švédštinou!

3 Mahu Mahu | 1. prosince 2016 v 11:10 | Reagovat

Ty pohřební vrchy ti závidim, teda vlastně ti to trochu závidim celý, kromě Švéda a uřvanejch dětí, těšim se, až se potkáme a budeš vyprávět!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama