Hej då 2016

31. prosince 2016 v 17:38 | annaseveru
Je posledního prosince a zase jsem se pěkně dlouho nevyjádřila o tom co se v poslední době dělo, ale udělám z toho ohlédnutí za celým rokem, protože, no, protože chci a mám pocit, že nejsem dostatečně produktivní. Stáhla jsem si totiž Sims 4 a intenzivně se separuji od skutečného života virtuální realitou, zatímco máma mi připomíná, že je mi skoro 25 a měla bych se věnovat svým snům a ambicím. Jsem až do půlky ledna doma, protože moje švédská rodina odjela do Austrálie.

Tomte opilý.

Taky mám mimochodem už třetí týden angínu, ale vzhledem k tomu, že antibiotika nezabírají, rozhodla jsem se je vysadit a jít se místo toho dneska ožrat jako dobytek. Už mi to docela chybí. Za všechno viním švédský zdravotní systém, který mě odmítal přijmout a opět mě nutili k telefonickým hovorům. Samotný hovor by mi nevadil, ale člověk se musí nejdřív proklikat komplikovaným automatem, který mluví pouze švédsky. Na jeho úspěšném konci bych očekávala přepojení na člověka, ovšem úsilí bylo většinou zakončeno vzkazem "ZANECHTE ZPRÁVU" a dlouhým pípnutím, tudíž se mi k lékařskému ošetření dostat znovu nepodařilo.
 

Listopad, Stockholm, Uppsala

30. listopadu 2016 v 23:23 | annaseveru
Už jsem zase nějakou dobu nic nenapsala a řekla jsem si, že je možná na čase, abych až se vrátím měla archivované všechny ty krásné vzpomínky na posrané plínky a uřvané dětičky!

Listopad byl zvláštní měsíc. Na začátku jsem byla skoro rozhodnutá vyměnit rodinu, protože jsem toho už měla plný zuby. Nějak jsme na sebe byli nepříjemní a dokonce jsem měla i pohovor s jinou rodinou, to mě ale tak nějak přesvědčilo, že to tady vlastně neni tak špatný. Jiná rodina bydlela ve hrozně posh části Stockholmu a tvářili se, že vlastně hledaj spíš levnou služku. Z bláta do louže se mi nechtělo, takže pořád bydlím u lovců ve sklepě (sobí hlava je pořád v mrazáku) a mám radost, že mě aspoň docela respektujou. Snažim se pomáhat co nejvíc mi má lenost dovolí a nedat jim žádný důvod k výtkám. Přijde mi, že jsem jim možná dokonce trochu křivdila, takže si víc vážím toho co mám.

Sníh už roztál, ale na začátku měsíce ho bylo fakt hodně. Koukejte. Bylo to velmi poetické, ale teď by zas už nějakou dobu padat nemusel, protože se přes něj nemůžu dostat s kočárem.

Za tři týdny jsou vánoce a už se docela těším až se na chvíli vrátím do Prahy a snad se mi povede vidět všechny, co chci (a pořádně se opít i když to v poslední době dělám taky docela často). Taky jsem už pořádně dlouho neviděla rodiče a doufám, že tedy budu v Praze vážená návštěva.

Švédi, no

8. listopadu 2016 v 22:06 | annaseveru
Už mám zase zpátky počítač (nová nabíječka mě stála 600 seků, takže jsem si dala pěkně na čas a místo toho si koupila ukulele za 400. Nejsem úplně racionálně založená bytost.) Myslím, že mám horečku a bolí mě hlava, takže tento článek berte s rezervou a buďte shovívaví.

Jsem tu přes dva měsíce a mám se tak nějak všelijak. Momentálně nasněžilo, a to tak že hodně. Moje host máti mi sdělila, že je nyní nutno odsněžovat chodník, protože jinak po něm nebude možno chodit. Tato zpráva mě netěší, hlavně kvůli tomu, že mě deset metrů chodníku od pádu nespasí, když se stejně trmácim dva a půl kiláku po kluzkém povrchu s kočárem. Zde jsou ilustrační fotografie nasněžení:



 


Měsíc

26. září 2016 v 9:45



Tak si řikám, že bych měla zase něco napsat, i když se toho děje pramálo, kromě toho, že mám chřipku.

Někdy minulý týden ráno vstala švédská máma a nemohla mluvit, to jsem pořád doufala, že se tomu ještě vyhnu, ale při odpoledním hlídání po mně nejmenší holčička intenzivně soplila (fakt si musim prát džíny každý dva dny, vždycky ke mně přiběhne a utře se mi do kalhot, mňamka) no a tak mám chřipku i já.

Kromě toho, moje polonadějné longboardové randíčko z minulého článku už nemělo další pokračování. Pořád od něj ovšem dostávám snapchaty, kde:
  • vaří
  • programuje
  • stojí v obleku s longboardem u zrcadla
  • jede na longboardu
  • zve mě na randíčko a následně na to zapomíná a ve smluvenej den píše, že nemá čas nebo že preferuje posezení u půllitru s přáteli
Možná, že je dobře, že jsem se tomu nakonec vyhla. Švédi, co na to říct.

Co tu vůbec dělám a tak

15. září 2016 v 21:12
Nejdřív se zkusim dostat přes to, jak hnusný jsou šablony na blogu.cz, a taky to, že se mi s tim nechce nic dělat. A že už skoro neumim psát česky, což je docela smutný a budete se přes to nejspíš muset dostat i vy. Těch skoro pět neúspěšnejch let na anglistice mě úplně odtrhlo od čtení knížek v jinejch jazycích.

Nicméně, nevim jestli mám vůbec začít s tim jak jsem se dostala k celý tý vášni pro skandinávský země, tak aspoň teda ve zkratce: když mi bylo asi dvacet, jela jsem na tři tejdny do Finska. Pak jsem se učila semestr finsky, to vůbec nedopadlo (perkele). Další léto jsem byla s kamarádkou ve Švédsku, ale to ve mně nějak extrémní zalíbení nevzbudilo. Nevim vlastně proč, protože už to jsou tři roky a pořád mluvíme o tom, jak to vlastně bylo boží, ale tehdá mě ještě vůbec nenapadlo se tu divnou řeč začít učit (teda divnou, tehdy mi to tak přišlo, vlastně už ani nevim proč), natožpak se sem přestěhovat. To přišlo až někdy na jaře minulýho roku.

Spotify mi doporučilo nějaký švédský zpěvy, tak jsem se zaposlouchala, pak jsem se rozhodla, že seru na všechny jazyky na vejšce (to jest němčina a pak španělština, nutno dodat, že vejšku jsem nedodělala takže si ze mě příklad neberte) a začnu se učit švédsky. Pořád švédsky neumim, takže moje metody taky nejsou žádnej zázrak, ale domluvim se snad líp než po čtyřech letech němčiny na gymplu.

Pak jsem si našla na netu kamaráda z Göteborgu, za kterym jsem jela a rok s nim chodila, ale to taky nedopadlo - teda dostala jsem kopačky, zbořená iluze budoucnosti, pláč a hysterie a tak! Ale jsem za to ráda, protože hezkejch švédů je hodně a zatim se mnou všichni zametaj ale, no víte co, k tomu se radši dostanu pozdějc nebo možná nikdy.

V létě jsem do Švédska jela s kamarádama stejně znova (akorát se vyhejbám západnímu pobřeží, lol, eh, lol) a kromě toho jsem si udělala profil na aupair stránce. Jasný, že jsem chtěla normální práci, ale to se blbě hledá bez vejšky a bez peněz a bez švédštiny. Takže já, která se o děti v životě nestarala. Taky mě moc nikdo do rodinky nechtěl a už jsem to skoro vzdala, byla jsem na Gotlandu, zase se mi někdo po skype rozhovoru neozval, když tu jsem se začala bavit s jednou rodinou ze Stockholmu. No a tak jsem přijela ke konci srpna zpátky do Prahy, pobyla čtyři dny, sbalila si věci a teďka jsem tady. Starám se o tři děti. Tři. Já. Občas o tom přemýšlim a směju se.
Stockholmský metro, jo!

Občas jsem z toho tak vystresovaná, že bych si nejradši dala cigáro, ale bohužel jsem před odletem musela přestat. Už jsem se ale přizpůsobila švédskejm zvykům a z absťáku mě celkem dostává snus, teda žvejkaci tabák. Pokud nevíte o co jde, je to takovej odpornej pytlíček tabáku, kterej si koupíte v kulatý pixle a pak si to narvete pod horní ret jako sysel. Když jste mezi lidma, nemůžete to ani nikam plivat, takže se vám dělá pěkně blbě a žloutnou vám z toho zuby, ale nechce se vám aspoň kouřit. U nás je to prej nelegální, ale můžete si to koupit někde v trafice na Míráku i s českym nápisem, pokud po tom vaše srdce touží.

Kam dál